Sojuz 7
Sojuz 7 | |
---|---|
Údaje o lodi | |
COSPAR | 1969-086A |
Hmotnost | 6570 kg |
Údaje o letu | |
Volací znak | Буран (Buran) |
Členů posádky | 3 |
Datum startu | 12. října 1969, 10:44:42 UTC |
Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
Vzletová rampa | 1/5 |
Nosná raketa | Sojuz |
Délka letu | 4 d, 22 h, 40 min 23 s |
Datum přistání | 17. října, 09:25:05 UTC |
Spojení se stanicí | |
Apogeum | 223 km |
Perigeum | 210 km |
Sklon dráhy | 51.7° |
Doba oběhu | 88,8 min |
Počet oběhů | 80 |
Navigace | |
Předchozí Sojuz 6 Následující Sojuz 8 |
Sojuz 7 byla kosmická loď SSSR z roku 1969, která se svou posádkou a dvěma dalšími Sojuzy kroužila na oběžné dráze Země. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1969-086A a byla 33. letem pilotované kosmické lodě z naší planety. Její volacím znakem byl BURAN.
Posádka
Trojčlennou posádku tvořili tito kosmonauté:
Anatolij Filipčenko, velitel lodě, letěl poprvé, později letěl na Sojuzu 16
Vladislav Volkov, palubní inženýr, také nováček, později letěl na Sojuzu 11
Viktor Gorbatko, inženýr výzkumník, zde byl nováček, později letěl na Sojuzu 24 a Sojuzu 37
Záložní posádka
Pjotr Kolodin
Vladimir Šatalov
Alexej Jelisejev
Průběh letu
Loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur 12. října 1969 s pomocí stejnojmenné rakety. Dostala se na oběžnou dráhu ve výšce 207-226 km s dobou oběhu 88 minut. Den před ní vzlétla na orbitu Země loď Sojuz 6 a další den, 13. října 1969 loď Sojuz 8, takže řadu hodin byly na oběžné dráze Země najednou tři sovětské kosmické lodě (tzv.skupinový let) a společně také komunikovaly. V programu bylo spojení s lodí Sojuz 8, tato operace se však za pasivního přihlížení třetí lodi Sojuz 6 nezdařila. Lodě se pouze přiblížily na vzdálenost 500 metrů. Během letu bylo provedeno televizní vysílání z paluby lodi.
Přistávací kabina Sojuzu i s posádkou přistála po necelých pěti dnech letu (118 hodin) a absolvování 80 obletů Země s pomocí padáků a brzdícím motorem 17. října 1969 155 km severozápadně od Karagandy.[1][2]
Konstrukce lodě
Udaná startovací hmotnost byla 6570 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Navíc měla pasivní spojovací zařízení.
Odkazy
Reference
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Anatolij Vasiljevič Filipčenko, s. 71.
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 289.
Externí odkazy
- Na webu Kosmo
- Na webu Space
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam | |
---|---|
Sojuz-MS (2016– ) | |
Sojuz-TMA-M (2010–2016) | |
Sojuz-TMA (2003–2011) | |
Sojuz-TM (1986–2003) | |
Sojuz-T (1976–1986) | |
Sojuz 7K-TM (1975–1976) | |
Sojuz 7K-T (1973–1981) | |
Sojuz 7K-OKS (1971) | |
Sojuz 7K-OK (1966–1971) | |
Nepilotované | Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496 • Kosmos 573 • Kosmos 613 • Kosmos 638 • Kosmos 670 • Kosmos 672 • Kosmos 772 • Kosmos 869 • Kosmos 1001 • Kosmos 1074 • Sojuz 20 • Sojuz T-1 • Sojuz TM-1 |
Sojuz 7K-L1 (1966–1970) | viz program Zond |